Červen 2008

Pondělí 9. června 2008

9. června 2008 v 10:51 | Sherin |  Deník
10:25
Řekla jsem si, že sem budu psát, co mě napadne a teď se mi sem chtělo napsat prostě svoje pocity, ale já chci, aby to někdo četl, já se chci se svými vnitřními pocity, které jsem v sobě začala dusit poté, co jsem přešla na novou školu, někomu svěřit, s někým se o ně podělit, chci, aby o nich někdo věděl. Až moc dlouho v sobě dusim svoje pocity, názory a slova, ketrá bych chtěla někomu říct. Ale dnes, když jsem byla na svym profilu na Lidech (ani newim proč zrovna tam to začalo) se něco stalo, něco v mé hlavě, chtělo se mi všechny ty myšlenky, které mi lítají v hlavě už od začátku školního roku, někam napsat nebo někomu říct. Zvolila Jsem možnost je napsat sem, protože je nemam komu říct, mámě je řikat nebudu, protože ona by to stejně nepochopila.
Když jsem přišla v září do nové školy, tak jsem si řikala, že vlastně můžu začít znova, že mě tu nikdo nezná, že si můžu najít kamarády, který jsem nikdy moc neměla a přitom ani newim proč, protože já jsem celkem normální, jenom mam strašně sražený sebevědomí z minulý školy (důvody se mi tu nechce rozvádět) a celkově mam docela velkou nedůvěru k lidem, který neznam. To vše vychází ze špatných zkušeností z minulý školy. Chtěla jsem poznat pár určitých lidí, kteří mě zaujali hned na první pohled, bohužel jsem se v nich, ve všech, asi zklamala. Prptože nejsem typ člověka, který za někým dolejzá, zůstala jsem opět bez kamarádů. Za celý ten rok se ve mne vystřídalo takových pocitů, zoufalství, pocity, že jsem k ničemu, smutek, velká osamělost a vnitřní prázdnota (někdy se mi prostě chtělo skočit, jak jsem měla pocit, že už to neunesu, jak se všichni lidi kolem mě baví a jenom já tam sedim sama), a po celý ten rok jsem měla děsivý deprese. Některé ty pocity nejde ani vyjádři, mnohokrát jsem uvažovala, že bych doma poprosila, aby mě dali na jinou školu, ale teď už je konec rok a na jeden rok je blbost a tak jsem se smířila s tím, že ten příští rok už nějak v depresích a těchto pocitech přežiju. Dřív jsem bývala děsný optimista a pořád byla veselá a úplně jiná, teď jsem věšinou smutná a celkově se moc neusmívam, možná proto se taky lidi se mnou nechtěj moc kamarádit, ale jenom kdyby mě aspoň trochu pochopili a dali mi šanci. Ale to bohužel nedali, nechali mě tam sedět samostnou s mými pocity, které až do teď nikdo moc nezanal, předtím jsem doufala, že se to ještě změní, že se ještě přece jenom ty kamarády najdu, jednu chvíli to tak i vypadalo, ale nakonec nic. Bohužel mi nezbývá nic než protrpět ten další rok a až půjdu na střední zase jenom doufat, že se vše změní a když ne, tak budu trpět celou střední školu. Alespoň že mam teď pár opravdových kamarádů, ale bohužel mimo školu, někdy jsem tak na dně, že si je vedle sebe představuju a povídám si s nimi.
To je as všechno, víc už newim jak napsat, nenálézám slova.

Sobota 7. června 2008

7. června 2008 v 15:32 | Sherin |  Deník
15:25
Dopoledne jsem byla v Palladiu s svojí nejlepší kámoškou. Měly jsme sraz dole v metru na nástupišti Náměstí republiky, tak jsem tam čekala a čekala a čekala. V 11:20 mě to už přestalo bavit, tak jsem jí poslala SMSku, kde teda je? A ona mi odpověděla, že na Náměstí Míru!!! Tak jsem si řikala, pane bože, co dělá na Náměstí Míru. Tak konečně asi v 11:40 je na našem smluveném místě a šly jsme nakupovat věci, co jsme tu chtěly. V drogerii chtěla stíny, takže jsem měla celou ruku pomalovanou barevnýma čárama, ale vybrala si. A když už šla k pokladně, tak jsme nejednou uviděly stojan, u kterýho jsme nebyly a tam si nakonec vybrala jiný. Já jsem si taky koupila stíny. A pak jsme šly do papírnictví, kde chtěla penál. Koupila všechno možný, ale penl ne :-D. Prý že se jí žádný nelíbil.

Pátek 6. června 2008

6. června 2008 v 16:36 | Sherin |  Deník
13.30
Včera jsem tedy úspěšně udělala zkoušky z příčný flétny, který jsou vždycky na konci roku. Byla jsem dost vynernovaná, jestli se nezaseknu, někde mi nevypadne a tak. Měla jsem hrát dvě stupnice (G dur a D dur), dvě etudy (z toho jedna povinná a jedna, kterou jsme si mohli vybrat) a přednes. Učitelka mi řukala, že to budu muset hrát všechno, ale realita je vždycky jiná. Nakonec jsem hrála jenom jedni stupnici (D dur), ty dvě etudy a jenom půlku přednesu. Jsem tedy ráda, že je to konečně za mnou.¨
15:15
Dneska jsem ani nešla do školy, protože máme před dveřma bagr a velkou avii a taky protože jsem unavená.
16:19
Bylo docela zajímavý sledovat u oběda bagr, jak nám rozhrnuje hlínu pod okny na terase. Málem jsem se chtěla vsádit, kdy ten bagr sejme tátu, kterej tam poskakoval a ukazoval, kam tu hlínu má nahrnout, ale nakonec ho nesejmul.

Deník

6. června 2008 v 14:43 | Sherin |  Deník
Nevěděla jsem, co sem psát a tak. Tak jsem se rozhodla, že si tu budu psát deník. Bude to spíš takový obsah dne, nebudu sem asi psát každej den, když se ten den nic nestane, ale jinak ano.

Motta

6. června 2008 v 13:18 | Sherin |  Všechno ostatní, co nevim kam dát
První polovinu života nám ničí rodiče, tu druhou děti...........
Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit prdel..
Nikdy se neboj stínů, protože každý stín znamená, že někde nablízku je světlo.
Zadarmo ani tobě nehrabe.
Někteří lidé se tak bojí smrti, že ani nezačnou žít.
Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.
Život je krásná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo ji neumí číst.
Nemiluje ten, kdo nemiluje navždy .
Každý boj s láskou je předem prohraný .
Tolik lidí kolem tebe a ty smutníš pro toho který ti odešel…
Nabízet přátelství někomu, kdo umírá láskou je jako nabízet chléb někomu,kdo umírá žízní.
Krása pomíjí, blbost je věčná.
Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.
I pád na držku je pohyb do předu.
Žij okamžikem, protože ta chvíle, co právě prožíváš, už se nikdy nevrátí.

Fobie

6. června 2008 v 12:50 | Sherin |  Všechno ostatní, co nevim kam dát
Achluofobie - strach ze tmy
Agorafobie - strach z otevřeného prostoru
Ailurofobie - strach z koček
Akrofobie - strach z výšky
Androfobie - strach z lidí
Antlofobie - strach z povodně
Anemofobie - strach z větru
Arachnofobie - strach z pavouků
Brontofobie - strach ze hřmění
Belonefobie - strach z jehly
Coulrofobie - strach z klaunů
Cynofobie - strach ze psů
Demofobie - strach z davu lidí
Dorafobie - strach ze smrti
Entomofobie - strach z hmyzu
Ereutofobie - strach z červenání
Ergasiofobie - strach z práce
Eosofobie - strach ze směru dolů
Ergofobie - strach z práce
Fobofobie - strach ze strachu
Fotofobie - strach ze světla
Gamofobie - strach z manželství
Gynofobie - strach z žen
Hedofobie - strach z radosti
Hematofobie - strach z krve
Hodofobie - strach z cestování
Helmintofobie - strach z červů
Hydrofobie - strach z vody
Hafefobie - strach z dotyku
Hypsofobie - strach ze spánku
Hypegiafobie - strach ze zodpovědnosti
Kakorafiafobie - strach ze selhání
Klaustrofobie - strach z uzavřených prostor
Kynofobie - strach ze psů
Knidofobie - strach z bodnutí
Lyssofobie - strach ze šílenství (zešílení)
Mysofobie - strach ze špíny a parazitů
Nyktofobie - strach ze tmy
Nekrofobie - strach z mrtvol
Nosofobie - strach z nemoci
Neofobie - strach z novoty (něčeho nového)
Ornitofobie - strach z ptáků
Ofidiofobie - strach z hadů,
Pyrofobie - strach z ohně, požáru
Pantofobie - strach ze všeho
Pnigerofobie - strach ze zadušení se
Rusofobie - strach z myší
Tanatofobie - strach ze smrti
Teogonie - strach z Boha
Triskaidekafobie - strach z čísla třináct
Xenofobie - strach z cizinců
Zoofobie - strach ze zvířat

Jakou barvu, když...

6. června 2008 v 12:19 | Sherin |  Všechno ostatní, co nevim kam dát
* chceš zhubnout? Jedině modrá, ta totiž tlumí chuť k jídlu.
* ti chybí dobrá nálada? Dodej si žlutou.
* jsi nervózní? Opět modrou, ta má totiž i zklidňující účinky.
* cítíš nebezpečí? Schouli se do hnědé. Je to barva domova a bezpečí.
* máš nedostatek energie? Začni den s červenou.
* potřebuješ probudit mozek? Tvoje poslední záchrana je žlutá.
* chceš mít super nápady? Tady pomůže fialová.