Květen 2009

Sobota 30.kvetna 2009 aneb Sherin se poslusne hlasi

30. května 2009 v 11:27 | Sherin |  Deník
Moi!

Jak se mate? Jak jsem castecne slibila, ze se ozvu, tak vam strucne davam o sobe vedet. Celkove se mam celkem dobre, jenom me depta ta francouzska klavesnice, ktera je jina totalne nez nase, ale to preziju. Vcera jsem malem chcipla, ale o tom vam napisu az budu doma. Trochu je mi spatne od zazivani, protoze ta moje rodina dela ty jidla desne mastny a slany. Tudiz jim malo a trochu jsem zhubla, coz neni ke skode (=D). Prave sem zavanul obed, krevety s majonezou, krabem a avokadem, snad to neni hlavni chod, protoze to neni jidlo, ktery mam zrovna rada. Jinak se vracim 4.6. asi kolem druhe hodiny a nevim, jestli se jeste dostanu k netu, takze kdyztak ahoj za par dni.

Vase Sherin

PS.: Omlouvam se za preklepy, ale ta klavesnice je desna a nechce se mi to po sobe cist znova =D

Neděle 24.května 2009 aneb Sherin se už definitivně loučí

24. května 2009 v 19:46 | Sherin |  Deník
Moi!

Takže tímto se s vámi definivně loučím. Přibližně za 15 minut odjíždíme z domu a v devět zvedáme kotvi z Florence autobusem. Na internet se jistě dostanu, ale nevím, jestli se dostanu na blog. Možná nebudu mít tolik času, takže možná tu až do 4.6. nic nebude. Ale doufám, že alespoň 5 minut na vysmolení krátkého vzkazu, že žiji, mít budu. Minuty se zkrátí, takže se zatím loučím!

Vaše Sherin


Sobota 23.května 2009 aneb zítra se loučím

23. května 2009 v 23:06 | Sherin |  Deník
Moi!

Celé dopoledne a i část odpoledne jsem zuřivě balíla, ale nemohla bych odject bez toho, aniž bych sem napsala. Jak již název článku vypovídá, chystám se někam do dalekých krajin. Dobře, tak do úplně dalekých ne, pouze asi 1700 km odsud. Zítra v 9 hodin večer nasedám do autobusu a asi ve čtyři hodiny odpoledne následujícího dne vystoupím v mé milované Francii, přesněji v městečku Manosque. A co tam vlastně budu dělat? Na začátku roku jsem se přihlásila na výměnný pobyt, na jaře tu byla moje francouzska (ani nevím, jestli jsem to sem psala) a teď je na čase, abych já strávila 10 dní ve sluncem projasněné Francii. Škoda, že nemám někoho lepšího než tu svojí francouzsku, ale co se dá dělat, jsem ráda, že tam vůbec jedu. Odjíždím tedy zítra 24. a vracím se ve čtvrtek 4.6. Doufám, že se dostanu na internet a také sem na blog, protože se mi ho tu nechce nechat opuštěný celých 10 dnů. Pokud to zvládnu, tak ale stejně nečekejte žádné převratné články. Bude to pouze něco krátkého a stručného, protože francouzska mi bude dýchat za krkem (fakt super a ptát se co dělám :D).Už jsem dost unavená a musím se psychicky připravit, že zítra strávím nejmíň celé dopoledne dobalováním zbytků. Původně jsem to měla mít hotový během dnešního odpoledne, ale máma chtěla vidět v kině Andělé a démoni, tak balení šlo stranou. Už snad radši budu končit, protože to, co teď píšu, jsou stejně jenom nesmysly, které nedávají smysl a ještě se spoustou pravopisných chyb, takže už radši budu snad mlčet. Tak dobrou noc!

Vaše Sherin

PS.:Jak se dívám na poslední větu a přesněji na tuto část " takže už radši budu snad mlčet", tak neumím ani český slovosled :D

Středa 20.května 2009

20. května 2009 v 21:14 | Sherin |  Deník
Moi!

Takže dneska se ozývám pouze tak ve stručnosti. Na neděli (nebo kdy to vlastně bylo, možná v pondělí nebo úterý, už vážně nevím) jsem si původně připravila článek o jednom filmu, ale vzhledem k okolnostem ho zveřejním někdy pozdějc. Tak jsem přemýšlela o čem napsat článek, nápad přišel, ale bohužel příliš pozdě. Když nad tím tak přemýšlím, tak ten článek o tom filmu asi ani zveřejňovat nebudu, protože by to vypadalo blbě v určité souvislosti. Mohla jsem ho zveřejnit dřív, ale protože jsem řekla že ne, tak ne. Řekla jsem si "tak o dva tři týdny pozdějc", ale radši ne. Žádný jiný nápad na článek se mi momentálně nedostává, tak se omlouvám, že vás tady obtěžuju svýma kecama, ale prostě jsem chtěla něco napsat. Ale asi to nebyl nejlepší nápad při mé dnešní blbé náladě:( O to víc mi je smutno, že nějak cítím, že všichni jsou ode mě daleko a nijak mi nemůžou pomoct. A moc mi ani nepomáhá, že všichni na mě přenášejí svoje pocity, dneska hlavně ty špatné. Já už radši končím, jinak byste se ze mě zbláznili a nechci vás otravovat.

Vaše smutná Sherin

Bring Me To Life

15. května 2009 v 21:31 | Sherin |  Evanescence
Moi!

Jako první písničku do této rubriky jsem vybrala tuhle. Proč? Ani nevím, prostě se mi momentálně jako nejlepší písnička od Evanescence. Krásný videoklip, melodie i slova. Nevím už co k tomu víc říct, takže se zaposlouchejte do jedné dokonalé písně.



How can you see into my eyes like open doors
Leading you down into my core
Where I've become so numb without a soul my spirit sleeping somewhere cold
Until you find it there and lead it back home

(Wake me up)
Wake me up inside
(I can't wake up)
Wake me up inside
(Save me)
Call my name and save me from the dark
(Wake me up)
Bid my blood to run
(I can't wake up)
Before I come undone
(Save me)
Save me from the nothing I've become

Now that I know what I'm without
You can't just leave me
Breathe into me and make me real
Bring me to life

(Wake me up)
Wake me up inside
(I can't wake up)
Wake me up inside
(Save me)
Call my name and save me from the dark
(Wake me up)
Bid my blood to run
(I can't wake up)
Before I come undone
(Save me)
Save me from the nothing I've become

Bring me to life
(I've been living a lie, there's nothing inside)
Bring me to life

Frozen inside without your touch without your love darling only you are the life among the dead

(All this time I can't believe I couldn't see
Kept in the dark but you were there in front of me)
I've been sleeping a thousand years it seems
Got to open my eyes to everything
(Without a thought without a voice without a soul)
Don't let me die here
There must be something more
Bring me to life

(Wake me up)
Wake me up inside
(I can't wake up)
Wake me up inside
(Save me)
Call my name and save me from the dark
(Wake me up)
Bid my blood to run
(I can't wake up)
Before I come undone
(Save me)
Save me from the nothing I've become

Bring me to life
(I've been living a lie, there's nothing inside)
Bring me to life



Přiveď mě k životu

Jak můžeš vidět do mých očí, jako do otevřených dveří
Nasměřuji tě rovnou dolů do mého nitra
Kde jsem se stala tak křehká bez duše (duše) můj duch spí někde v chladu
Do té doby než ho tam najdeš a nepřivedeš ho zpátky domů

refrén:
(Probuď mě)
Vzbuď mé nitro
(Nemohu se vzbudit)
Probuď mě zevnitř
(Zachraň mě)
Volej mé jméno a zachraň mě z té temnoty
(Probuď mě)
Pobídni mou krev aby běžela
(Nemohu se vzbudit)
Než se vytratím
(Zachraň mě)
Zachraň mě z toho nic, co jsem se stala

Teď když vím co mi schází
mě nemůžeš jen tak opustit
Vdechni do mě život a udělej mě opravdovou
Přiveď mě k životu

refrén

Přiveď mě k životu
(Žil jsem ve lži, uvnitř není nic)
Přiveď mě k životu

Zmrazená uvnitř, bez tvého dotyku, bez tvé lásky, miláčku, jen ty jsi živý mezi mrtvými

(Celou tu dobu jsem nemohl uvěřit, že jsem to neviděl
uvězněn v temnotě, ale ty jsi tu byla přede mnou)
Spala jsem snad tisíc let
Musím otevřít oči všemu
(Bez zvuku, bez myšlenek, bez duše)
Nenech mě tu zemřít
Musí tu být něco víc
Přiveď mě k životu

refrén

Přiveď mě k životu
(Žil jsem ve lži, uvnitř není nic)
Přiveď mě k životu


Vaše Sherin

Pondělí 4.května 2009 aneb znovu naživu! :D

4. května 2009 v 21:41 | Sherin |  Deník
Moi!

Takže po delší pauze jsem znovu naživu a zde. Ano, zkazím vám tu radost a budu vás stále otravovat svými kecy a věcmi, kterého nikoho nezajímají, ale to máte prostě smůlu :D

Je až divné, kolik věcí se za tak krátkou dobu mohlo vůbec stát. Takže jak je vždycky nejlepší, když nevím jak začít, začnu od začátku. Všechno začalo 22.4., kdy jsem šla dělat zkoušky na Štěpánskou. Už divné bylo to, že jsem se absolutně nenervovala. Všichni mi říkali, že nervy přijdou, až uvidím ty přiklady z matiky. Sedím v lavici profesor rozdává příklady, v hlavě se mi honí, co tam asi bude, jestli to bude těžké, jestli až to uvidím, tak nebudu natolik nervózní, že nic nevypočítám. Nakonec se moje představivost rozeběhla, že jsem si představovala, že ty příklady budou natolik děsivé, že třeba omdlím, spadnu ze židle. praštím se do hlavy o něco a na místě vykrvácím (:D). Ale kupodivu všechny tyto hrůzostrašné situace mě stále nedokázaly vyděsit ani nervovat. Možná dokonce naopak mě to uklidnilo, že jsem stále schopná si vůbec něco představovat, že to jsem stále já. Klidná a nevynervovaná. Takže už to přichází, mám příklady před sebou. Podepisuji se na první stránku a prohlížím si, co si na mě nychystali. První příklad je výraz, druhý rovnice, třetí výraz. I přesto, že jsem byla klidná, tak toto mě uklidnilo ještě více, protože to byla záruka, že budu mít alespoň něco dobře. Potom se vrhnu na sedmý příklad - konstrukční úloha. Z té jsem měla asi strach největší, protože na ty nejsem zrovna expert a bála jsem se, že bude stejně těžká jako na těch přípravkách na Štěpánské. Málem jsem dostala výtlem, když vidím, jak je lehká. Takže bez problému narýsuju, napíšu postup, něco spočítám, co tam chtěli a mám od největšího strašáka pokoj. Šestý příklad byl kvádr a něco z něj vypočítat. Nějak jsem tam něco vypočítala, neco nedopočítala, ale cítila jsem, že už se nemusím snažit, že už toho mám dost a dobře. Možná byla moje částečná výhoda, že jsem neměla hodinky a nenervovala se odpočítáváním posledních minut do konce. Prohlížím co ještě vypočítat. Náhle profesor oznamuje šest minut do konce. Úlohu o nějakých kytkách vzdávám a ani nezačínám, ale spíše se dívám na příklad o babičce se třema vnoučaty, která s nima jede na dovolenou a zaplatí tolik a tolik, tak kolik by stálo dítě, kdyby to koupila na poslední chvíli a zaplatila tolik a tolik. Během šesti minut vypočítán. Později jsem se dozvěděla, že dokonce dobře :). Poté následuje čeština, která byla taky jednoduchá. Tu už nebudu popisovat tak podrobně, protože byste se z toho zbláznili a já už si to ani nepamatuju tak přesně. Po skončení toho všeho vyjdu ven a vysmátá, což moji mámu skoro až vyděsilo (:D) a jdeme do Starbucks na cafe. Potom jedeme domů a tím vše v podstatě končí.

Takže takto bych popsala první den zkoušek. A teď ten druhý. Ta čest mát mě na zkouškách padla na gymnázium Zatlanka, kde se konaly Scio testy. Jsem asi divná, ale opět jsem šla bez nervů a opět mi to přišlo primitivní. Nebudu to tu celé popisovat, protože si to opět celé nepamatuju. Prostě nám rozdali testy, udělali jsmě je, potom ještě chtěli vyplnit nějaký dotazník a toť vše. To byl pátek, ten samý den kdy jsem se měla dozvědět, jestli mě vzali na Štěpánskou. Výsledky měly být uveřejněny tuším mezi 15. a 17. hodinou. Samozřejmě je tam dali až v 16:47, jak jinak (:D). Tou dobou jsem byla na návštěvě u Cut doma, protože jsem se chtěla tu hrůznou novinku dozvědět někde jinde než doma a někde v soukromí. Čekala jsem totiž nějaký emociální projev. Buď že budu brečet a nevěděla jsem jestli štěstí nebo smutkem. V mém případě to bylo totiž víc než sporné a naopak, protože bych brečela štěstí, kdyby mě nevzali a smutkem, kdyby mě vzali. Moje máma by todle asi nechápala, takže jsem chtěla toto vykonat u někoho jiného. Takže otevírám stránku Štěpánské, píšu tam kód, pod kterým jsem se měla dozvědět výsledek a kliknu na "Odeslat". V tu chvíli málem omdlívám. Jsem totiž PŘIJATA. Brečet jsem nezačala, začala jsem děsně nadávat (:D). Každý na mém místě by skákal radostí a nadávala. Podívala jsem se pozorněji a zjišťuji, že jsem 47.!!!! Začnu nadávat ještě více (:D:D). S odstupem času, když to takhle vyprávím, tak to zní spíš komicky, ale v tu chvíli jsem byla doopravdy zoufalé, protože jsem na tu Štěpánskou ani moc nechtěla a chtěla jsem spíš na oděvku. No takže když jsem se potom uklidnila a doma jsme to probrali, tak jsme došli k uspokojivému výsledku. A to, že budu chodit na dvě školy! Ano, jsem magor a víc to, ale s tím už holt nic nikdy neudělám (:D). Možná si říkíte, jako snad všichni, že není možné studovat dvě státní školy, ale ujišťuji vás, že možné to je. Jednu normálně a druhou individuálně. Takže v reálu to bude vypadat tak, že na Štěpánskou budu chodit normálně každý den a na oděvku budu chodit tak nějak jendou týdně jenom na ty odborné předměty. Tím by se mi asi splnilo to, co jsem chtěla nejvíc a to, že bych měla nějakou školu, která by byla oděvka a Štěpánská dohromady. Takže výsledek je, že nebudu úplně tupá z matiky a budu umět všechno možný z gymplu, ale zároveň budu mít i odbornou maturitu a budu umět šít, což je ta úplně nejlepší varianta, jak to mohlo všechno dopadnout :)

A jentak mimochodem jsem se ještě dozvěděla, aby to toho už nebylo málo, že mě přijali i na tu Zatlanku (:D). Když jsem se to dozvěděla, tak jsem málem smíchy spadla ze židle (nedívejte se tak vyděšeně, já jsem se nezbláznila až teď, jsem blázen už delší dobu :D). Já už to fakt prostě nechápu. Na ty zkoušky na Zatlanku jsem šla už jentak, bylo mi špatně, bolela mě hlava a 7 těch úloh jsem ani neudělala a přesto jsem se umístila 73.-74. ze 120 přijatých, ale celkově asi ze 650. Jako řekněte, nezbláznil se ten svět?! Neučím se ( a to opravdu poctivě jsem se na to ani jednou nepodívala, přísahám), nenervuju a na Štěpánské jsem 47. z 88 přijatých a na Zatlanku jdu jentak a i přes všechny nepříznivé podmínky jsem 73.-74. ze 120. Takže jsem přijatá všude a jako jediná snad na celém světě jdu na dvě školy místo jedné. Možná se nezbláznil svět, ale já. mo i když....možná obojí. A abyste se nezbláznili i vy z těch mých keců, tak už radši končím a má 1000 bodů ten, kdo to dočetl až do konce (schválně kolik vás je :D).

Vaše podivně se cítící Sherin