Květen 2010

Sherin se loučí aneb Au revoir

22. května 2010 v 12:18 | Sherin |  Deník
Zdravím Vás!

Ano, jak již název článků napovídá, na nějaké okamžiky vás opouštím. Odjíždím na druhou část výměnného zájezdu do Paříže. Měla bych (a taky jsem měla) odjíždět šťastná. To se však nekoná. Odjíždí rozpolcená. Jedna moje část odjíždí přešťastná, že zase bude ve Francii, v té nejkrásnější zemi na světě, kde se mluví francouzsky, a že zase uvidím Paříž. Přesto ale jedna moje polovina (ne-li většina) odjíždí nešťastná a to z toho důvodu, že tam se mnou nejede osoba, se kterou jsem se tam tak těšila, protože ji skolila infekční mononukleoza (kterou možno dostanu i já, ale v tuto chvíli mi to je upřímně fuk). Jaká to ironie osudu, že stačí jeden okamžik, jedna SMSka (s touto katastrofickou zprávou) a vše se zhroutí jako domeček z karet. Všechno štěstí je rázem pryč.

Pořád čekám, že je to všechno jenom noční můra, že jsem usnula v autobuse uprostřed debaty o sekání hlav, že se kouknu vedle sebe a uvidím Julie (toť její jméno). Ale ono ne a ne se probudit. A to proto, že je to krutá realita.

Původně jsem chtěla psát článek plný pozitivních věcí. Jako třeba že mám novou kartu do foťáku, tudíž můžu vyfotit něco okolo 2000 fotek. Pak trochu horší zpráva, že asi nebudeme moct jít do Louvru, protože (a to je zase trochu usměvavé) budou mít Francouzi stávku (hned jak se Frantíkovi něco nelíbí - stávkuje, něco se mu nelíbí hodně - jde stavět barikády a plánovat revoluci). Nic z toho však nepomáhá. I počasí bude pěkné. Prostě vše bude ideální. Ale bez Julie. Prostě to nedokážu vidět pozitivně, omlouvám se.

Budu se však držet naděje, že jednou se štěstí usměje a obě se společně na pár dní do Paříže vydáme. Možná nereálná a naivní představa, ale vždy  by měl člověk o něčem snít, aby měl naději a vidinu něčeho pěkného.

Tímto se s vámi Sherin loučí a plna smutku a s melancholii v duši odjíždí do Paříže.


Vaše Sherin


PS.:Jak tak vidím, původně pouhé loučení se zvrhlo ve výlev mého zoufalství. Odpusťte mi to tedy, ale potřebovala jsem se z toho vypsat (bohužel ale nemůžu říct, že by to bylo lepší). Možná některá slova, některé věty a dost možná vše mělo zůstat v bloku na nočním stolku vedle mé postele, kam jsem to včera v noci napsala.
Paris
"Tu es partout car tu es dans mon coeur
Tu es partout car tu es mon bonheur
Tu verras la vie sera belle..."

Charles Baudelaire aneb Člověk, kterého si vážím

13. května 2010 v 22:06 | Sherin |  Charles Baudelaire
Před zhruba 14 dny nám ve škole profesorka na češtinu zadala domácí slohovou práci. Útvar charakteristika a téma Člověk, kterého si vážím (již asi mnozí tušíte, tak mířím). Zezačátku jsem si řekla, co s tím? Ale jak profesorka mluvila, tak jsem se začla ptát. A moje první otázka byla "A může být ten člověk mrtvý?" Když mi odpověděla, že ano, začal se mi na tváři objevovat úsměv. A moje další otázka a následná odpověď mě uvedla do sedmého nebe. "A může to být spisovatel nebo i básník?" "Ano." A ihned jsem měla jasno, kdo bude člověk, kterého si vážím. Ano, kdo jiný než Charles Baudelaire :)
A jak jsem již slíbila pár lidem, zveřejnuji Tuto charakteristiku na blogu a myslím, že i perfektně zapadá do rubriky o Charlesovi. Takže již dost mých řečí a posuďte sami, jaká je kvalita. A prosím, buďte upřímní (to platí hlavně pro La Duchesse ;-)).


Une charogne

2. května 2010 v 15:52 | Sherin |  Charles Baudelaire
Zdravím!

Ti, kteří mě znáte osobně nebo již delší dobu, tak víte, jak moc zbožňuji poezii. A to převážně Prokleté básníky. A bylo již na čase, aby se něco na toto téma objevilo i zde na blogu. Rozhodla jsem tedy, že první článek do nové rubriky nebude ani životopis, ani fotky, nýbrž báseň.