Charles Baudelaire aneb Člověk, kterého si vážím

13. května 2010 v 22:06 | Sherin |  Charles Baudelaire
Před zhruba 14 dny nám ve škole profesorka na češtinu zadala domácí slohovou práci. Útvar charakteristika a téma Člověk, kterého si vážím (již asi mnozí tušíte, tak mířím). Zezačátku jsem si řekla, co s tím? Ale jak profesorka mluvila, tak jsem se začla ptát. A moje první otázka byla "A může být ten člověk mrtvý?" Když mi odpověděla, že ano, začal se mi na tváři objevovat úsměv. A moje další otázka a následná odpověď mě uvedla do sedmého nebe. "A může to být spisovatel nebo i básník?" "Ano." A ihned jsem měla jasno, kdo bude člověk, kterého si vážím. Ano, kdo jiný než Charles Baudelaire :)
A jak jsem již slíbila pár lidem, zveřejnuji Tuto charakteristiku na blogu a myslím, že i perfektně zapadá do rubriky o Charlesovi. Takže již dost mých řečí a posuďte sami, jaká je kvalita. A prosím, buďte upřímní (to platí hlavně pro La Duchesse ;-)).


Jako člověka, kterého si vážím, jsem si vybrala francouzského básníka Charlese Baudelaira. Narodil se v Paříži roku 1821 a zemřel 31.8.1867 na témže místě. Byl to bohém a vedl velmi divoký život, což se ostatně podepsalo na jeho zdraví, ale především se důsledky jeho svérázného životního stylu projevily v jeho tvorbě.

Byl to člověk středního vzrůstu a štíhlé, pevně stavěné postavy, která, byť dávala tušit silné svaly, působila jaksi ochable a zpustošeně. Téměř vždy mu na úzkých, často sevřených rtech pohrával nenápadný úsměv a v kombinaci s jeho malýma, neklidnýma očima působil jeho obličej na první pohled zneklidňujícím dojmem, na který si však člověk rychle přivykne. Měl hnědé oči a jeho pohled byl hluboký a pronikavý. Nos měl jako většina Francouzů té doby větší, ke špičce se rozšiřující. Většinou nosil černý kabátec a mezi klopami mu vyčuhovala bílá vázanka, k tomu hnědé kalhoty a lakované střevíce. Velice si potrpěl na jednoduchost a eleganci. Vlasy měl tmavé a povětšinou krátce ostříhané. Také chodil téměř vždy hladce oholen. Hlas měl pevný a byl to hlas člověka, který se rád poslouchá a zároveň pečlivě váží svá slova.

Baudelaire velice dbal na svůj vzhled, o čemž vypovídá tento citát: "Baudelaire by raději několik dnů nejedl, než aby se na veřejnosti objevil v neupraveném oděvu." Z čehož vyplývá bohužel i fakt, že neuměl příliš hospodařit s penězi.

Povahy byl velmi nestálé a neklidné a i přes své ambice a veškeré sliby, které dával svému okolí, se nikdy nepolepšil a nikdy se nedokázal donutit k soustavné práci. Byl bujný, elegantní a výstřední. S oblibou šokoval všechny okolo sebe, ať již svým vzhledem, nebo svými názory. Nesnášel vše, co bylo jakkoli všední, a byl nepřítelem romantické vášně a sentimentality. Jeho pohled na svět byl velmi cynický.

Mezi jeho záliby, mimo jiné, patřilo i výtvarné umění. Zabýval se jím jak pasivně, tak i aktivně. Psal různé kritiky na obrazy (mezi jeho oblíbené autory patřil například Eugène Delacroix a naopak opovrhoval Horacem Vernetem, jehož obrazy popsal jako studené, "narychlo spíchnuté, malbu vystřílenou z pistolí, stejně jako nenávidím armádu", pravděpodobně kvůli jeho špatnému vztahu s otčímem, generálem Aupickem), ale sám i maloval a kreslil. Je také známo mnoho jeho autoportrétů. Rád chodil do různých galerií a měl v oblibě procházky po Paříži.

Tuto charakteristiku jsem psala na základě jeho životopisu, výpovědí jeho přátel, korespondence a dobových portrétů.

Jeho portrétů je známo mnoho, a proto mě pohoršuje, že téměř všude uveřejňují snad pouze jeden a to portrét z roku 1863 (kde, musím uznat, nevypadá nijak vábně). A přitom i portrét pořízený na sklonku jeho života je mnohem povedenější, nemluvě o portrétech z mládí.

I přesto, že je mnoha lidmi odsuzován, já v něm vidím někoho, kdo přinesl nejen Francii, ale celému světu, překrásné a hodnotné básnické dílo. Byl to člověk, který šel svou vlastní cestou a neohlížel se na ostatní. Proto si ho vážím.


Vaše Sherin
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Julie Julie | Web | 17. května 2010 v 16:34 | Reagovat

Je to výborné, ta poslední verze je myslím přesně taková, jak bylo potřeba. Je fajn, žes tam dala ty citáty a vysvětlila, proč neměl rád Verneta. Jen škoda, že jsi neuvedla taky nějakou tu narážku na Baudelairovy revolucionářské sklony... Ale jak tak koukám, myslím, že bych si s ním rozuměla:-)

2 Sherin Sherin | E-mail | Web | 17. května 2010 v 17:38 | Reagovat

[1]: Já vím...ty revolucionářské sklony :D Ale ono to tam tak trochu skrytě je ;) a hlavně on byl limit jedna A4, takže se mi tam nevešly i jiné věci. Ale jednou o něm možná napíšu celou knihu a jednu kapitolu budu moci věnovat jeho revolucionářským sklonům :-)

3 La Duchesse La Duchesse | Web | 18. května 2010 v 12:56 | Reagovat

Myslím, že to máš napsané moc hezky, je vidět, že psaní je tvá silná stránka:)
Jenom bych se možná trochu odtrhla od některých detailů (například šířka nosu:D), protože to není tak moc podstatné a pro člověka, který Baudelaira moc nemusí, je to určitě i zbytečný detail. Kdybys psala vyloženě životopis, tak by to na škodu rozhodně nebylo, ale tady je to možná trochu navíc. Nicméně, aspoň mám teď novou informaci!:)
A k tě sklonům: Ono to tam je, ale není to napsané přímo, což je dobře. Člověk musí čtenáře nechat trochu hledat, ne mu všechno servírovat. A taky by se pak mohlo stát, že by to moc sklouzlo k životopisu (což se trošičku dělo u těch obrazů).
Ale abych pořád nekritizovala, vážně se mi to líbí, máš nádhernou slovní zásobu, skvělé vyjadřování!:)

4 cheap short prom dress cheap short prom dress | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 8:41 | Reagovat

I have big fun read this publish. I want to see far more about this subject. Thank you for publishing this really great publish. Anyways, I'm gonna subscribe to your rss too as I want you make valuable posts when once again rapidly.
http://www.elsedress.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama