Une charogne

2. května 2010 v 15:52 | Sherin |  Charles Baudelaire
Zdravím!

Ti, kteří mě znáte osobně nebo již delší dobu, tak víte, jak moc zbožňuji poezii. A to převážně Prokleté básníky. A bylo již na čase, aby se něco na toto téma objevilo i zde na blogu. Rozhodla jsem tedy, že první článek do nové rubriky nebude ani životopis, ani fotky, nýbrž báseň.

Autorem je tedy, jak název rubriky napovídá, Charles Baudelaire a název básně je Une charogne neboli v překladu Zdechlina. Vím, že mnozí z vás asi francouzštinu neovládají, ale nemohla jsem si odpustit dát sem originál i překlad (který je pod originálem). Vychutnejte si tedy tento básnický skvost, ať už v originále nebo v překladu (přeložil Jan Marius Tomeš).


Une charogne
Rappelez-vous l'objet que nous vîmes, mon âne,
Ce beau matin d'été si doux:
Au détour d'un sentir une charogne infâme,
Sur un lit semé de cailloux,

Les jambes en l'air, comme une femme lubrique,
Brûlante et suant les poisons,
Ouvrait d'une façon nonchalante et cynique
Son ventre plein d'exhalaisons.

Le soleil rayonnait sur cette pourriture,
Comme afin de la cuire à point,
Et de rendre au centuple à la grande Nature
Tout ce qu'ensemble elle avait joint ;

Et le ciel regardait la carcasse superbe
Comme une fleur s'épanouir.
La puanteur était si forte, que sur l'herbe
Vous crûtes vous évanouir.

Les mouches bourdonnaient sur ce ventre putride,
D'où sourtaient de noirs bataillons
De larves, qui coulaient comme un épais liquide
Le ling de ces vivants haillons.

Tout cela descendait, montait comme une vague,
Ou s'élançait en pétillant ;
On eût dit que le corps, enflé d'un souffle vague,
Vivait en se multipliant.

Et ce monde rendait une étrange musique,
Comme l'eau courante et le vent,
Ou le grain qu'un vanneur d'un mouvement rhythmique
Agite et tourne dans son van.

Les formes s'effaçaient et n'étaient plus qu'un rêve,
Une ébauche lente à venir,
Sur la toile oubliée, et que l'artiste achève
Seulement par le souvenir.

Derrière les rochers une chienne inquiète
Nous regardait d'un œil fâché,
Épiant le moment de reprendre au squelette
Le morceau qu'elle avait lâché.

-Et pourtant vous serez semblable à cette ordure,
A cette horrible infection,
Étoile des mes yeux, soleil de ma nature,
Vous, mon ange et ma passion !

Oui ! telle vouz serez, ô la reine des grâces,
Après les derniers sacrements,
Quand vous irez, sous l'herbe et les floraisons grasses,
Moisir parmi les ossements.

Alors, ô ma beauté ! dites à la vermine
Qui vous mangera de baisers,
Que j'ai gardé la forme et l'essence divine
De mes amours décompoés !


Zdechlina
Má duše, vzpomeňte, byla to krutá scéna:
za jitra šli jsme letním dnem;
v záhybu cesty mršina povržená
v svém lůžku, štěrkem vystlaném

Zdvižené nohy, děvka neřestná,
žhavá a potící zlý jed,
rozevírala až do cynického dna
břicho, nad nímž se zápach zved

Slunce se opíralo do té hniloby,
jak by jí zvolna opékalo
a velké Přírodě zas navracelo by,
co v jedno se spojovalo

A nebe shlíželo na toto zpupné tělo:
rozvíjelo se, hnusný květ
Klesla jste do trávy, mdloba zrosila čelo,
v závanu strašném se točil svět

V bzukotu lesklých much nad břichem hnijícím
valí se černé prapory
červů, ten vazký proud, pozvolna houstnoucí
a rvoucí všechno na cáry

A všechno stoupá, klesá zas, jak vlna
v zpěnění obludné říje
Zdá se, že zdechlina, zvláštního dechu plná,
stokrát znásobená, žije

Nad tím zvláštní hudba: zsinalý vítr vane,
hlas vody, stále běžící,
či v rytmu starých gest zrno prosívané,
na sítu prudce vířící

Tvary se ztrácely a nezbyl z nich než sen,
náčrt už sotva patrný,
odložený obraz, jejž dokončit lze jen
ze vzpomínek na dně dní

Za skálou v pozadí zneklidněná fena
hleděla na nás, zuřivá,
číhajíc na chvíli, kdy nikým nerušena
z těch kostí bude maso rvát

---A přece, kalu podobna a hnijící,
neřád, výpar, jedovatá,
budete i vy, má hvězdo, slunce zářící,
můj anděli, vášni vzňatá

Královno půvabů, taková budete
po posledním pomazání,
až tráva nade vším a tučný květ rozkvete
nad vaším rozpadáním

Tehdy, má krásko, červům řekněte,
kteří vás chtivě políbili,
že střežím nejen tvar - též božství v podstatě
svých lásek, které ztlely
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 altariel altariel | Web | 2. května 2010 v 15:54 | Reagovat

:) Je to skvost. Možná by ale nebylo od věci zveřejnit i jméno překladatele. ;)

2 Sherin Sherin | E-mail | Web | 2. května 2010 v 16:11 | Reagovat

[1]: Děkuji za připomínku, již napraveno :)

3 Els Els | Web | 2. května 2010 v 16:28 | Reagovat

<3 *zamilovaný pohled*

4 Blackwish Blackwish | Web | 3. května 2010 v 18:25 | Reagovat

OK, přidávám Tě:)

5 Sherin Sherin | E-mail | Web | 3. května 2010 v 18:31 | Reagovat

[4]: Děkuji, je mi ctí :)

6 La Duchesse La Duchesse | Web | 6. května 2010 v 20:30 | Reagovat

Tohle je jedno z nejkrásnějších děl veškeré poezie. Zbožňuju Baudelaira!

7 Anča Anča | Web | 11. května 2010 v 22:03 | Reagovat

Od Baudelaira moje nejoblíbenější :) Ačkoliv všechny jeho básně, celé Květy Zla, jsou skvostem :)

8 short white beach dresses short white beach dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 8:41 | Reagovat

Excellent article as usual, thank you for posting so much helpful stuff on a regular basis.
http://www.elsedress.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama