Podzimní les

22. listopadu 2010 v 19:18 | Sherin |  Moje tvorba
Dnes Vám přináším další kousek své tvorby. Tento literární počin vznikl o předminulé neděli v poledne, když jsem seděla na spadlém kmeni. Byl to sice úkol do školy, ale řekla jsem si, že jenom kvůli tomu přeci nemusí zmizet v propadlišti dějin. Napsala jsem to spontáně, jak jsem to v tu chvíli cítila, takže omluvte případné nedokonalosti, byla jsem natolik okouzlena tím okamžikem kolem sebe, že jsem slova psala, jak mi přišla pod pero. Tak si uzijte padajici listí a chladivý vánek na tváři a řekněte mi, jak na Vás celý text působí.



Není nic krásnějšího než podzimní procházka lesem. Spadané listí křupe pod nohama, brodíme se jím jako závějemi. Větve stromů jsou holé, ale kmeny jsou ještě porostllé zeleným břečťanem. Když se někde uprostřed této nádhery posadíme třeba na spadlý kmen, uvidíme něco, na co už většina lidí nemá v dnešním hektickém světě čas. Sluníčko, které je nízko, čaruje na zemi stíny stromů. Lehký vánek hladí po tváři. Pohrává si s listy, povaluje je po zemi a nemá nikam naspěch.

Ve vzduchu visí zvlášťní vůně. Vůně podzimu. Člověk, když se rozhlédne, širokodaleko vidí pouze překrásnou přírodu, která se chystá k zimnímu spánku. Ale ani zvířata nezahálí. Užívajíc si posledních slunných dnů si shánějí potravu.

Kolem jsou slyšet pouze konejšivé zvuky lesa - šustění listí, zpěv ptáků, nedaleké datlí ťukání do stromu a opatrné našlapování různé lesní zvěře. Ale sem tam k nám dolehnou i zvuky města. Občas projede po nedaleké trati vlak, zakokrhá kohout a na něčí zahradě štěká pes. Všude klid a ticho, protože většina lidí usedla k obědu. Ale i odložení oběda stojí za možnost na okamžik se ocitnout v jiném světě. Ne ve světě plném aut, hluku, lidí a špinavého vzduchu...

Ale to už jsem se nechala trochu unést. Je to opravdu kouzelné místo, jako stvořené k odpočinku a zamyšlení. Musím tedy dát za pravdu jedné přítelkyni, která prohlásila, že jí celá zdejší krajina, nejen tento les, připomíná rousseauovskou krajinu.

Les
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Julie Francoise Julie Francoise | Web | 27. listopadu 2010 v 16:40 | Reagovat

Moc pěkné, jak už jsem ti říkala:-) Úplně si to dokážu představit. Jean-Jacquesovi by se tam určitě líbilo! A propos, dopiš taky někdy ten antikvariát, byla by škoda to nechat být!

2 Sherin Sherin | E-mail | Web | 27. listopadu 2010 v 19:27 | Reagovat

[1]: Děkuji mnohokrát! :) Tn antikvariát dopsat budu muset (nesnáším to slovo ve spojení s literární tvorbou!), protože v úterý musím (opět to slovo...)odevzdat slohovku. Bohužel ale přiznávám, že mi to zatím nejde. Jak jsem narazila do těch dveří, tak se mi tam asi něco zpřeházelo...

3 altariel altariel | Web | 19. prosince 2010 v 18:54 | Reagovat

Pěkné, pěkné. Jen jestli si můžu maličko zakritizovat, dovol, abych upozornila na otřelé slovní vazby nacházející se v tvém (v tvých) článku (článcích). Kdyžsý víme, že pes štěká, kohout kokrhá, datel ťuká, listy šustí... zkus se tomu nějak vyhnout. :) Táké si nejsem jistá tvarem toho přechodníku, který jsi použila.. ovšem - ořechodníků já se bojím a vyhýbám se jim jak čert kříži, takže to opravdu nevím. :)A poslendí věc: ten text se mi zdá málo provázán, ale to může být jen můj osobní názor, nic víc.

Už jsem tě dlouho nekritizovala, takže doufám, že stále víš, že to myslím jedině dobře. A že to nebereš až moc vážně, protože to bych byla nerada. :)

Už se těším na další článek.

4 altariel altariel | Web | 19. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

[3]: Pardon, chtěla jsem napsat "Každý víme, že pes štěká...." "ovšem - přechodníků" .... "poslední věc" ....

Slibuji, že příště si přečtu, co píšu dřív, než to pověsím na net.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama