Povzdech nad světem

15. prosince 2010 v 21:38 | Sherin |  Moje tvorba
Tak koukám, že na blog přispívám celkem pravidelně jednou za měsíc. Pokaždé si řeknu, že budu psát více, ale raději nic neslibuji, protože stejně to vždycky dopadne stejně. Nápady se mi z hlavy vypařily jako...jako nic, protože tam ani nikdy nebyly. U dnešního článku jsem dlouho nevěděla co s názvem, protože jak nazvat výtvor, co vzniknul něco okolo druhé hodiny raní, když jsem nemohla spát? Jak jinak než velmi "optimisticky" Povzdech nad světem. Až na to, že to je spíše realistický název. Je to prostě můj malý povzdech nad dnešním světem a jeho podivnými hodnotami a prioritami. Omlouvám se za případnou nekvalitu, ale jak může vypadat dílo napsané uprostřed probdělé noci?



Celý dnešní svět, celá společnost se mi zdá tak hektická a jako zrychlený film. Každý někam spěchá - do práce, do školy, na důležitou schůzku, na vlak. Někteří lidé dokonce ani nemají žádný cíl a spěchají jenom proto, aby toho stihli co nejvíce. Ale přestanou někdy spěchat? Existuje nějaká hranice, kdy už toho stihli dost a můžou zvolnit?

Nejzvláštnější na tom ale je, že nikdy nemají čas. Na nic. Dokonce ani na city. Místo, aby přítele, který je smutný a má problémy, jeli klidně přes celé město obejmout, pošlou mu SMS zprávu. Vynahradí těch pár písmen, které se objeví na displeji té věčně zvonící otravné krabičky, pořádné obejmutí a vyplakání blízké osobě na rameni? Já myslím, že ne.
Za čím se tedy honí a proč, když stejně na nic opravdu nemají čas? Co by se stalo, kdyby nedoběhli odjíždějící tramvaj a ujel jim vlak? Prostě by jeli tím dalším. Vše, za čím se ženou, se dá nahradit. Ale to, co je doopravdy důležité, to nevidí nebo to přehlíží a jejich životy se tak stávají prázdnými. Prázdnou honbou za ničím důležitým. Přitom to důležité jim nikam neutíká a mají to takřka u nosu. Jsou to přátelé. Berou je jako samozřejmost a přehlíží je leckdy, ale v tu chvíli, kdy by tu najednou nebyli, by byli bezradní a osamělí, protože je v životě všichni potřebují více než obchodní jednání.


Vaše Sherin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nehalennia Nehalennia | Web | 16. prosince 2010 v 14:55 | Reagovat

Budu zlá, ale musím to říct. Je zajímavé, že to píšeš zrovna ty. Někdo, kdo není kvůli kamarádce ochoten jet pár stanic dál, než původně plánoval, kdo spěchá domů za každou cenu, protože se sešeřilo... Jinak s úvahou samozřejmě souhlasím, je to něco, čeho já se snažím drřet. :-)

2 Sherin Sherin | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 23:19 | Reagovat

[1]: Ne, já to chápu, ale tohle jsem napsala, protože jsem svůj přístup změnila. Myslíš, že bych něco takového napsala a dělala to přesně naopak? To ne. A někdy se holt člověk nějakému tomu spěchu neubrání, ale snažím se, aby to nebylo na úkor důležitých věcí. :)

3 Nehalennia Nehalennia | Web | 17. prosince 2010 v 14:57 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá. Mimochodem co to růžové písmo? :-D Dala ses na růzovou? :-D

4 Sherin Sherin | E-mail | Web | 17. prosince 2010 v 17:56 | Reagovat

Růžové? Vždyť je odjakživa fialové!

5 Nehalennia Nehalennia | Web | 17. prosince 2010 v 18:05 | Reagovat

Já vidím tmavý odstín růžové. ;-)

6 B@rush B@rush | Web | 17. prosince 2010 v 19:40 | Reagovat

Tmavá růžová, Péťo :D Nee, mě je to jedno, jaká barva, hlavně že zase něco přibylo... Jinak jak se máš? Chodíš ještě na flétnu??

7 Sherin Sherin | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 11:12 | Reagovat

[6]: Fakt je to růžová? Sakra, nesnáším svůj notebook, ten mi to ukazuje jinak... Jinak se mám celkem fajn, i když teď je takové divné období a co ty? Na flétnu pořád chodím, i když nemám moc čas cvičit, neumím si bez ní představit život :))

8 Sherin Sherin | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 11:24 | Reagovat

Vyřešeno! Už to nemůže být růžová :)

9 Nehalennia Nehalennia | Web | 18. prosince 2010 v 16:08 | Reagovat

[8]: Mnohem lepší. ^^

10 altariel altariel | Web | 19. prosince 2010 v 18:46 | Reagovat

Já ji vždy viděla jako fialovou. :) Jen abys nepropadala panice. A ta úvaha je zajímavá. :)Jen tak dál...

11 Julie Francoise Julie Francoise | Web | 30. prosince 2010 v 16:50 | Reagovat

Aha, tak proto to červené písmo. Ale klid, já taky vždycky viděla fialovou:-) Ta úvaha je zajímavá... zvlášť když si uvědomím, jak často v posledních třech měsících spěchám já sama. Ne že by mi to už nelezlo krkem, jenže nějak nevím, co s tím... No, to je jedno. Ale napsala jsi to zajímavě:-)

12 Mrs. Riddle Mrs. Riddle | Web | 21. ledna 2011 v 12:44 | Reagovat

řekněme to takhle! ten článek je dobrý a souhlasím s ním. jen se tu vyskytuje malý problém: když je svět uspěchaný, musíme být uspěchaní i my, jinak nebudeme stíhat. začneme mít spousty problémů a pak nás to zničí! takže tu vyvstává otázka - Stíhat nebo mít čas na city? Myslím, že když nebudeš stíhat, tak i kdybys měla někoho, kdo tě podrží, budeš nešťastná stejně. všicni musíme spěchat, a nejlépe tak,abychom alespoň jednou opravdu něco stihly a udělali si volnou chvíli s těmi, které máme rádi. ovšem ono se to krásně píše, ale špatně provádí, jelikož... nestíháme... =(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama